Vracím se a odcházím stále dokola. Připadám si rozpolcená na normální já a Pureanu. Stále dokola od Any utíkám a stále dokola se k ní vracím. Vedu sama se sebou boje a připadám si, jako bych hrála sama před sebou divadlo. Má hlava je pódium a hlavní role jsem já. Jeviště je zaplněné mnou, na každém sedadle sedí mé kopie.
Ano, připadám si tak. Je to možné? Je možné, že na sebe koukám jako na jinou osobu? Že když mi hlavou prolítne myšlenka přemýšlím nad tím jestli nechci být tou myšlenkou jen sama sobě zajímavá? Už jen tím, že tohle píšu si tak připadám. Stěží se přemáhám psát další slova. Je tohle to snad schizofrenie? Nebo se jen snažím vyvolat iluzi této nemoci? Nerozumím si. Nevím, co jiného příště udělám. Nevím, co si o sobě myslím. Nevím, co za tou svou přetvářkou skrývám.
Je těžké vysvětlit to, ale nedokážu to v sobě dále držet. Bojím se jen, že kdybych to řekla někomu z mého okolí, neuvěří mi, nepochopí mě, bude si myslet, že ze sebe dělám někoho, kdo nejsem. A možná to tak je, možná jsem už ztratila sebe tak musím dělat že jsem aspoň někdo, když ne já.
Dnes vám sem dát thinspiration nemůžu. Musela jsem všechno vymazat kvůli sestře, která si půjčila můj notebuk.
Odkaz na blog od jedné z nás :) Má tam úžasné thinspi a super .... no všechno.
http://pro-ana766.webnode.sk/
Žádné komentáře:
Okomentovat